Kotníky vašeho prcka se vydali směrem dovnitř a vy netušíte, co se děje? V tomhle případě má nejspíš problém s valgózními kotníky neboli vbočenými patami. To samozřejmě může do budoucna způsobovat spoustu zdravotních problémů, jako jsou například tyto:

  • Deformace prstů
  • Bolesti zad či hlavy
  • Kostěné výrůstky
  • Špatný krevní oběh v dolních končetinách
  • Artróza
  • Výhřez meziobratlové ploténky
  • Bolesti a tuhnutí Achillovy šlachou
  • Velká zátěž na kolena a kyčle

Valgózní kotníky nezpůsobuje obuv

Valgózní kotníky nejsou vadou způsobenou geneticky. Většinou úzce souvisí, zejména tedy u dětí, s povoleným břišním svalstvem. Proto je důležité, a to nejen jako prevence, cvičit celé tělo. Pokud totiž dítě nemá správné držení těla, je logické, že ani kotníky nebudou držet tam, kde mají.

Pevný core, neboli střed těla, se dá posílit a nacvičit i při správné chůzi, ke které však jednoznačně potřebujeme, nejen kvalitní, ale i vhodné obutí.

Za to je považována obuv barefoot.

Zastáncem bosé obuvi je řada specialistů, a to i například Eva Dorňáková, specialistka zabývající se metodou vědomého pohybu, takzvanou Feldenkraisovou metodou, která v rozhovoru pro zena.aktualne vysvětluje, proč je tohle obutí důležité pro zdravý pohyb a funkci těla.

Za valgozitu může povolené břišní svalsto

Pojďme si to projít trochu podrobněji. Kdo, nebo co může za valgozitu kotníčků? Podle Lucie Alblové – fyzioterapeutky z Prahy, za valgozitu může právě více problémů v dětském tělíčku.

Od vadného držení těla po diestázu břišních svalů.

Ta na svém webu zaměřeném na fyzioterapii píše konkrétně toto:

zdroj: zde

“V rámci řešení valgosity kotníku musíme zhodnotit celé tělesné schéma a to jak v klidovém, tak i v dynamickém projevu. Zpravidla nacházíme oslabení jak přímých, tak zejména šikmých břišních svalových řetězců, často také můžeme pozorovat diastázu – rozestup břišních svalů (při zatížení bříška vidíme uprostřed nad pupíkem jakýsi “val”).

 

Pokud jsou tyto svaly slabší, nebo je dítě neumí ideálně zapojit do pohybového vzoru, dochází k překlopení pánve dopředu, kyčelní klouby se dostávají do addukce a vnitřní rotace, kotníky, často i kolena jdou do valgosity.

 

Vyklenutí bříška dopředu je kompenzováno větším prohnutím bederní páteře, což je opět  vyváženo větší kyfózou – zakřivením páteře hrudní, kterou obvykle doplňují vystouplé dolní úhly lopatek a ramena vtočená dopředu. Toto je nejčastější typ dětské svalové dysbalance, některé atributy mohou chybět, jiné, například stranová asymetrie, vadné držení doplňovat.

Stav celkově výrazně ovlivňuje také hypotonie – snížené svalové napětí, kterou doprovází hyperlaxita vazů a tím hypermobilita kloubů, které valgositě nahrávají.”

 

Kdy se objevují první náznaky problémů?

Jako všechni na světě, ani tento problém s valgozitou kotníčků se neobjevil zčista jasna a má svoje kořeny. Dle fyzioterapeutky Alblové je možné pozorovat odchylky od normálu už ve věku, kdy se dítě učí samo lézt a později obcházet nábytek.

Že to je poměrně brzo?

To ano. Ony se pohybové stereotypy vytvářejí velmi časně a do chůze jako takové se zapojuje celé tělo. Ne jen ploska nohy a noha, jak se mylně domníváme.

U miminek si musíme všímat hlavně špiček. Vytáčí je při lezení ven? Neboo směřují hezky rovně? Také v posedu si děti formují pozdějí problémy. Nejčastěji pokud si sedí na patách v tzv. posedu do W.

První stoj a chůze okolo nábytku

Také první obcházení nábytku hodně napoví. Pokud jdou dítěti nožičky od sebe a rozevírají se špičky směrem ven, je to problém.

Naopak pokles nožní klenby v tomto období zase až tolik nevadí. Respektive je zcela normální a není se čeho bát. Rodiče panikaří většinou kvůli ploché noze, ale je to zbytečné. Dítě má na nohou tukové polštáře, které takto mohou působit.

Proto se raději, než na plochou nohu, zaměřte na správné postavení.

Když se dítě postaví u nábytku, dojde k vyšší zátěži vnitřní strany chodidla, špička je vytočená ven. Velmi často má také nadměrně propnutá kolena, což svědčí pro výše uvedené překlopení pánve dopředu.

Jak dítěti s vbočenými patami pomoci?

To je to oč tu běží. Pomoci a hlavně účinně. Rychle to nepůjde. Bohužel problém s valgozitou si dítě s sebou nese už roky a teprve ve chvíli, kdy si toho všimnete vy nebo okolí, se celý problém s tělesným aparátem naplno projeví.

Proto nezapomeňte, že je potřeba zapojit aktivně najednou více možností, jak tento stav řešit. Nikdy se totiž nevyřeší sám.

Jak na to?

1. Bosé boty nebo chození na boso

Chůze naboso je pro nás odjakživa přirozenější. Toho si můžeme všimnout už i na našich malých capartech, kteří automaticky sundávají botičky a raději běhají bosky.

Ať už se jedná o nohy velké, malé, dětské či dospělé je z pohledu prevence a boje proti nožním vadám, nejúčinnější chodit naboso. Skvělou alternativou, mezi chůzí naboso a chůzí v běžné obuvi, jsou pro tyto případy takzvané bosé boty neboli barefoot.

Proč právě barefoot boty?

Na tuto otázku existuje hned několik odpovědí, a to:

  • Mají tenkou a ohebnou podrážku, která umožňuje vnímat povrch, po kterém jdeme
  • Jsou bez podpory klenby, takže v nich můžeme zapojovat právě ty svaly, které jsou pro zdravou nohu potřeba
  • Jsou prostorné – nedochází k deformaci prstů
  • Nezpevněný kotník – kotník se v těchto botách posiluje, takže tím zabraňujeme jeho zhroucení a ochabení
  • Bez podpatku – zachovává nám správné těžiště těla a nezkracuje šlachy

Ale jaké barefooty volit v případě valgózních kotníku?

Nejlépe ty, které obsahují opatek, to znamená zpevnění boty za patou. Na botě ho snadno nahmatáme, když zadní část boty zmáčkneme. Jeho úkolem je pomáhat držet nohu na stélce, aby dítě botu nesešlapávalo, a tudíž chodilo správně.

U barefoot obuvi bývá opatek nízký, měkký a nijak nohu neomezuje. Opatek najdete například u bot značky:

  • Filli
  • DD step (kompromisní)
  • Froddo (kompromisní)
  • Pathik Shoes
  • Livie and Luca
  • Tikki (některé modely)
  • Vivobarefoot (některé modely)

 

2. Tejpování

Tejpování, zejména kinosiotaping, je v poslední době hodně využívanou metodou v léčbě valgózních kotníků u dětí. Využívá se při ní kinosio tejp, který je pružnější než klasická pevná tejpovací páska. Tejpování sebou nese i pár pravidel, které bychom měli před celou aplikací vědět a udělat, a to:

  • Řádně omyjeme a vysušíme kůži – zabráníme tím odlepení tejpu
  • Zaoblíme rohy – to uděláme proto, aby se kraje tejpu neodlepovaly, zejména pokud lepíme na velmi namáhaná místa
  • Omezíme kontakt s lepidlem – vyhýbáme se lepící ploše a když to nejde, dotýkáme se lepidla velmi jemně, abychom tím lepidlo nepoškodili
  • Každý tejp používáme pouze jednou
  • Každou aplikaci zakončíme zažehlováním (uhlazením) nalepeného tejpu ke kůži
  • Za doporučenou dobu nalepení jednoho tejpu se považuje zhruba 7 dní, necháváme však 2 dny pauzy před tím, než připevníme tejp nový.

 

A teď k samotnému postupu:

  • Na omytou, vysušenou a uvolněnou nohu nalepíte tejp zešikma přes nárt a pořádně připlácněte k noze, aby pevně držel.
  • Volně pokračujte přes vnější stranu nártu až dolů na chodidlo a zase pevně přilepte.
  • Zastavte se u vnitřní hrany chodidla, pokračujte směrem k vnitřnímu kotníku a dobře připevněte na plochu nohy zhruba 1-2 cm.
  • Tejp pořádně natáhněte směrem nahoru a natažený ho přilepujte k pokožce přes celý kotník a znovu pořádně připevněte.
  • Pro lepší stimulování klenby se pod tejp na chodidle můžou vložit semínka, menší luštěniny (čočka) nebo například rýže.

V případě, že tejpování nepomáhá, nedochází k úlevě nebo se problém dokonce zhoršuje, je nutné vyhledat odborníka, nejlépe fyzioterapeuta, nakloněného k nošení Barefoot obuvi.

3. Změna povrchů doma

Problém se samozřejmě stupňuje, pokud dítě chodí bosky nebo v ponožkách doma na rovné podlaze. Proto je součástí terapie i změna povrchů doma.

Domácnost vylepšete pomocí různých senzorických koberečků, které rozmístěte na nejfrekventovanější místa.

Vyrobit si ho můžete třeba ze starší předložky k vaně, oblázků a lepidla nebo pokud dáváte přednost něčemu více stylovému a Cool, zkuste Rootyrug.

4. Cvičení

  • Snažíme se bosou nohou uchopit kus látky a přenést ho o kousek dál. V průběhu nohy střídáme.
  • V sedě malujeme bosou nohou, zejména palcem, obrázky na zem (například sluníčko).
  • Bosou nohou se snažíme napodobit pohyb žížaly tam i zpět. Prsty natahujeme dopředu a pod nimi se posunuje noha a naopak.
  • Spojíme plochy chodidel k sobě a posouváme dopředu a zpět. Nohy se od sebe nesmí odlepit.
  • Chůze po špičkách či po patách
  • Bosou nohou chodíme po nerovném povrchu, například po drobných odolných hračkách nebo jiných věcech, které jsou nepravidelné svým tvarem.
  • Snažíme se uchopit věci prsty u nohou a házíme je do cíle. Cílem je v tomto případě krabice, koš, nebo třeba velký hrnec.
  • Důležité u každého z těchto cvičení je střídat obě nohy. Existuje velká spousta dalších cviků, ale pokud je váš problém rozsáhlejšího rázu, doporučuje se vždy předem poradit s fyzioterapeutem.

5. Masáže

  • Krouživými pohyby masírujeme bříškem palce oblast kolem kotníku.
  • Velkými kroužky od paty, až po polštářky pod prsty a zpět masírujeme celé chodidlo.
  • Palcem jemně přejíždíme rovně od paty až k prstům.
  • Každý prst chopíme mezi palec a ukazováček a jemně ho masírujeme od špičky až ke kloubu.
  • Palcem zlehka tlačíme proti chodidlu, postupně bod po bodu po celé ploše nohy.

V případě, že se problém valgózních kotníků vyřeší cvičením, tejpováním, masážemi a nošením správné obuvi, doporučuje fyzioterapeutka Iva Bílková nosit barefoot, popřípadě chodit naboso úplně, i nadále, a to zejména u dětí, pro které je tato obuv základem pro jejich zdravou chůzi a pohyb.

Celý rozhovor s Ivou Bílkovou k přečtení ZDE.